Život a kariéra
Vidím pouze budoucnost. Minulost jsou jen data - informace které je třeba brát v úvahu. (Ayrton Senna)
Ayrton Senna nebyl pouze skvělým jezdcem. Ve vzpomínkách mnohých
je zapsán jako nezapomenutelná ikona motoristického sportu. Brazilec se
již za svého života stal mýtem. Ayrton dokázal vyvolávat emoce, tak
jako málokdo.
Senna byl představitelem chudé země a celá Brazílie k němu
vzhlížela. Ayrton dokázal naplnit svůj talent a přetavit jej do
hmatatelných výsledků. Nezlomná touha po úspěchu byla motorem, který
hnal Sennu k dalším a dalším vítězstvím.
Jaký vlastně byl jako člověk? Lidé jej vnímali jako vážného, dobře
vystupujícího, praktického a hlavně normálního člověka, který si
dokázal získat druhé svým vystupováním a pozitivním přístupem.
Jakmile usedl do vozu, dokázal se s ním sžít do té míry, že
dokázal všechny okouzlit tím, jak lehce jej ovládal a tím, jak dokázal
bez viditelného stresu předvídat, co se stane. Jezdil velmi agresivně,
ale přitom s až neskutečnou precizností. Ayrton získal šedesát pět
prvních startovních pozic a zdálo se, že jej nedokáže nic zastavit. Pro
ty, kdo milují svět formule 1, znamenala jeho vítězství z počátku
devadesátých let důkaz obrovského potenciálu. Museli to tak cítit
všichni – diváci, soupeři i sám Senna.
Ve světe profesionálního sportu se Senna dokázal pohybovat tak,
jako v té době snad nikdo. Skvěle prezentoval svůj image a profitoval z
nejrůznějších obchodních spekulací. Dokázal proniknout i mimo komunitu
nadšenců o závodění. Ať přišel kamkoliv, tak jej lidé poznávali. Jeho
jméno se stalo synonymem závodění.
Sennova smrt přišla v okamžiku, kdy pilotoval nejlepší vůz a jel
si pro další vítězství. Bylo to zcela neočekávané a nepochopitelné.
Roky od tragické události plynou, ale mýtus tady zůstává. Příliš na něm
nemění zub času ani nové informace a zjištění, která se čas od času
dostanou na světlo světa.
Značka jménem Senna i dnes vyvolává zájem. Z prodeje zboží
nesoucího jeho jméno plynou milióny, ve statisícových nákladech
vycházejí další publikace o jeho životě. Dokonce i charitativní
organizace nesoucí jeho jméno vzkvétají.
Dnes však pozornost médií, fanoušků a dalších lidí spíše zajímají
nevyřešené okolnosti jeho tragického odchodu a výsledek soudního
řízení, než Sennův odkaz a jeho vítězství. Jde o velmi dlouhý a
komplikovaný soudní spor.
Proč Ayrton Senna vyjel z tratě okruhu Imola v jejím nejrychlejším
místě, když ve své stošedesáté Grand Prix vedl? Proč zemřel? Co se
stalo s jeho autem? Lidé si pokládají tyto otázky.
Ayrton Senna se narodil 21.března 1960 jako druhé dítě úspěšného
obchodníka a velkostatkáře Miltona da Silvy. Rodina žila v Santaně,
bohatém předměstí brazilského Sao Paula. Ayrton byl nemotorný a později
u něj dokonce diagnostikovali problém s koordinací motorických funkcí.
Jeho otec byl motoristický nadšenec a všiml si, že zájem o auta
projevuje i jeho malý syn. V portfoliu firem patřících da Silvovi byla
i společnost zabývající se prodejem součástek automobilů. Milton da
Silva věřil, že auta pomohou rozvinout synův potenciál. Ve čtyřech
letech usedl malý Ayrton do motokáry o výkonu jednoho koně. Za volantem
se z něj stal někdo úplně jiný. Rozhodně nebyl neobratný, spíše
koncentrovaný a sebejistý.
Ayrton se našel, jako málokdo a od té doby jezdila rodina každý
víkend do veřejných parků, kde mohl Ayrton řídit svou motokáru. Jako
student byl spíše průměrný, ale jakmile čelil možnosti ztráty svého
privilegia "řídit", dokázal ze sebe dostat maximum. V osmi letech již
řídil rodinné auto a sledoval dění v Evropě. Jim Clark a Jackie Stewart
byli v té době jeho inspirací.
Zhruba v této době si začínal budovat jméno první velký formulový
Brazilec Emerson Fittipaldi. Emerson jezdil s Lotusem Colina Chapmana.
Když mu bylo deset, dostal od svého otce novou plnohodnotnou motokáru o
objemu 100 cm3.
Protože minimální věk pro účast v závodě motokár v Brazílii byl
třináct let, mohl Ayrton trénovat pouze na lokálním okruhu v Parque
Anhembi. V roce 1972 slavila celá Brazílie zisk prvního titulu Mistra
světa formule 1, který získal Fittipaldi. Hned příští rok se na okruhu
Interlagos nedaleko Sao Paula jela první Grand Prix Brazílie. Závod
vyhrál úřadující šampión a celá Brazílie slavila. Uprostřed tohoto dění
byl i mladý chlapec, který snil o tom, že nebude ani další Fittipaldi
nebo Jackie Stewart, ale nejlepší pilot všech dob.
Konečně mu bylo třináct a mohl závodit legálně. Jeho první závod
se uskutečnil ještě v tom samém roce na motokárovém okruhu komplexu
Interlagos. Proti Sennovi nastoupily všechny lokální hvězdy včetně
Mauizia Saly. Ayrton dokázal hned ve svém prvním závodě vyhrát. Senna
senior později prohlašoval, že právě motokáry byly skvělou průpravou
pro kariéru závodního jezdce.
V roce 1977 vyhrál Ayrton jihoamerické mistrovství motokár a
stejný výsledek zopakoval i o rok později. Cílem pro všechny motokárové
závodníky byla Evropa a Mistrovství světa v Le Mans. Proti mnohem
silnější konkurenci dokázal Ayrton dojet na celkovém šestém místě, což
bylo vzhledem k jeho zkušenostem považováno za senzaci. Přesto byl však
Senna zklamán, že nevyhrál žádný ze třech finálových závodů.
V roce 1979 se Ayrton vrátil do Evropy a v Mistrovství světa v
Estorilu skončil celkově druhý. O rok později v belgickém Nivelles mu
patřilo opět druhé místo.
V roce 1981 přijel Senna do Anglie, aby závodil ve Formuli Ford
1600 za Ralpha Firmana a jeho tým Van Diemen. Senna byl tou dobou již
ženatý s Liliane Vasconcelos a žil v projatém bungalovu nedaleko
Snettertonu. Ayrton se dokázal rychle adaptovat na auta o objemu 1600 cm3.
Závody se jezdily téměř každý víkend. Senna debutoval v Brands Hatch a
skončil osmý. O týden později v Thruxtonu byl již třetí. V tom roce se
jely tři série současně a Senna nastoupil hned do dvou z nich. Brzy
jsme jej mohli vidět opět v Brands Hatch. Van Diemen si uvědomoval
potenciál jejich mladého jezdce a posadil jej do nejnovějšího vozu.
Senna se vzápětí kvalifikoval jako první. Ayrton v tom roce nakonec
zvítězil v obou sériích, do kterých nastoupil.
Senna stál na životní křižovatce. Aby mohl pokračovat v závodění,
potřeboval sponzora. Protože ve vyšších formulových sériích působilo v
té době několik brazilců, nebylo sponzorských peněz nazbyt. Frustrovaný
Ayrton oznámil ukončení kariéry a uvedl, že špatný jezdec s penězi
dostane vždy lepší auto, zatímco dobrý jezdce bez peněz je opomíjen.
Vrátil se zpět do Brazílie a pracoval ve společnosti svého otce
dodávající stavební materiál. Po čtyřech měsících v něm i nadále bilo
srdce závodníka. Padlo rozhodnutí a Senna se vrátil k závodění. Ne však
již jeho manželka.
Liliane vyrostla v luxusu a věděla, že život s Ayrtonem bude
obtížný a že bude muset podstoupit mnoho obětí, než se jejímu manželovi
podaří něčeho dosáhnout. Dohodli se na odloučení a jeho otec jej spolu
s jednou brazilskou bankou sponzoroval v dalším roce. Ayrton dokázal v
sezóně 1982 zvítězit ve dvaceti dvou závodech a stal se šampiónem
Formule Ford 2000.
Dalším krokem byla Formule 3, která znamenala poslední krok před
vstupem do formule 1. Britské mistrovství Formule 3 sestávalo z dvaceti
závodů a představovalo velmi dobrý test schopností strojů i jezdců.
Dva jezdci vstoupili do ročníku 1983 jako favorité: Ayrton Senna a
velká naděje Anglie Martin Brundle. Senna získal záhy devět vítězství v
řadě a vítěznou sérii přerušila až kolize v tréninku na další závod.
Ten nakonec vyhrál Brundle. Sezóna se stala soubojem obou favoritů a
ani jeden z nich se nemínil vzdát. Šampionát měl být rozhodnut v
posledním závodě v Thruxtonu. Senna demonstroval odhodlání i smysl pro
detail, které pro něj byly charakteristické. Nechal předělat motor
mistry z italské společnosti Novamotor. Následoval zisk první startovní
pozice, vítězství v závodě. Titul byl rázem jeho. Konec sezóny oslavila
Formule 3 v portugalské enklávě Macau. Macau Grand Prix se účastnili
piloti ze všech národních sérií. Senna vyhrál a v tu chvíli začala být
jednání o jeho možné účasti ve formuli 1 vážná. Senna byl okamžitě
vystaven politice formule 1. Chtěl jít do Brabhamu, ale byl odmítnut
Piquetem. Jedinou možností se tak stal Toleman. Druhořadý Toleman
dokázal podepsat s nejnadějnějším jezdcem té doby tříletý kontrakt.
Senna debutoval ve formuli 1 v roce 1984 před zraky domácího
publika na okruhu Jacarepagua. Jenže věci se měly trochu jinak, než ve
formuli 3. Dokonce i ten nejlepší jezdec byl bez správného auta a
motoru bez šancí. Toleman později posloužil jako základ pro mnohem
úspěšnější Benneton. Jenže v sezóně 1984 se Toleman potácel na chvostu
startovního pole. Nejlepším výsledkem tak pro Sennu bylo osmé místo na
startu. V GP Brazílie se Senna kvalifikoval jako šestnáctý a ze závodu
odstoupil v osmém kole kvůli technické závadě. V San Marinu se dokonce
ani nekvalifikoval, což pro něj byla zcela nová zkušenost.
Po několika závodech, kdy se s formulí 1 spíše seznamoval, začaly
pomalu přicházet i lepší výsledky. Do Grand Prix Francie odstartoval s
novým vozem. Opět jej však postihly problémy s turbem a musel
odstoupit. Hned v dalším závodě v Monaku se Senna kvalifikoval na
třináctém místě. Vypadalo to, že by mohlo pršet a Senna začínal cítit,
že by mohla přijít jeho šance. Závodění na mokru zdůrazňuje rozdíly
mezi jednotlivými jezdci. V sedmém kole byl již Senna šestý. V
jedenáctém kole málem havaroval, poté co přeskočil obrubník a jeho
Toleman letěl vzduchem. Prost, který jel na čele závodu, dojel Tea
Fabiho, který dostal smyk a uprostřed tratě mu zhasl motor. McLaren
těsně minul Fabiho Brabham a narazil do jednoho z traťových komisařů.
Prost nevěděl, zda-li jej zabil či nikoliv (později se ukázalo, že
nešlo o smrtelnou nehodu) a byl incidentem otřesen. Mansell se chopil
příležitosti a ujal se vedení. Jel velmi agresivně, možná snad až
příliš rychle a havaroval. Lauda jedoucí na druhém místě udělal drobnou
chybu a dostal rovněž hodiny. Ve dvacátém kole vedl Prost před Sennou o
33,8 sekundy. V kole 31 činila ztráta Senny 7,4 sekundy. Počasí bylo i
nadále záludné a Prost při každém průjezdu prostorem cíle signalizoval
žádost o ukončení závodu V kole 31 byl závod skutečně ukončen a
Sennovi tak bylo odepřeno první vítězství. Nicméně zrodila se legenda.
Úspěch v Monaku však Sennovi nestačil. Bylo zřejmé, že potřebuje lepší
zázemí, pokud chce pomýšlet na zisk titulu.
Senna tajně vyjednával s Lotusem ohledně nadcházející sezóny a
ačkoliv měl tříletý kontrakt s Tolemanem, měl v něm i klauzuli týkající
se možného vykoupení se. Lotus představoval pro mladého Sennu vrchol,
vždyť to byl tým Clarka a Fittipaldiho. Jenže Lotus byl po smrti
zakladatele Colina Chapmana na cestě směrem dolů. Pro Lotus byl Senna
mužem, který se měl pokusit o návrat stáje na výsluní.
V Monaku 1984 nechal Senna nahlédnout všechny, kdo se o formuli 1
zajímali, do budoucnosti. O rok později, opět na mokru, přišlo v
Portugalsku Sennovo první vítězství. Následovalo první místo v
belgickém Spa. Ani Senna však nedokázal dostat Lotus na tam, kam dříve
patřil a v roce 1988 se stal jezdcem McLarenu. Je ironií, že namísto
aby Prost Sennu vetoval coby svého týmového kolegu, přivítal jej s
otevřenou náručí. V tom roce vyhrál Senna osm závodů a stal se poprvé
Mistrem světa. O rok později skončil druhý za Prostem a to i navzdory
tomu, že měl více vítězství. Vztah mezi Sennou a Prostem se postupně
zhoršoval, až nakonec Francouz z McLarenu odešel a stal se jezdcem
Ferrari.
V letech 1990 a 1991 jezdil Senna v McLarenu po boku Gerharda
Bergera. Navzdory urputným bitvám s Prostem a Nigelem Mansellem to byl
Brazilec, kdo v těchto letech získal dva mistrovské tituly. Odchod
Hondy a vzestup Renaultu donutily McLaren vyklidit pozice.
Jediné, co zůstávalo byl Senna a i to se v roce 1994 změnilo.
Ayrton se stal jezdcem Williamsu. O toto místo přitom Senna dlouho
usiloval a v jednom okamžiku dokonce nabízel své služby bezplatně.
Sezóna, která začala pro Sennu velmi slibně, však záhy skončila.
Tragická nehoda v Imole, třetím závodě sezóny 1994, znamenala konec
živoucí legendy jménem Ayrton Senna. Svět Grand Prix byl ještě otřesený
ze smrtelné nehody mladého Rakušana Rolanda Ratzebergera. Neblahým
znamením byla i vážná nehoda Rubense Barrichella. To, co postihlo
Sennu, nadobro změnilo formuli 1 a ani po deseti letech nejsou všechny
okolnosti toho, co se vlastně stalo, známé.
Spolu s Ayrtonem Sennou ztratil celý motoristický sport jeden z
největších talentů a pilota, který toužil po vítězství, tak jako
málokdo. Zatímco Senna na trati bojoval ze všech sil, mimo ni se
prezentoval jako velkorysý a přemýšlivý člověk. Roky, kdy Ayrton Senna,
Nigel Mansell, Alain Prost a Nelson Piquet bojovali za každou cenu o
nejmenší výhodu na trati i mimo ni jsou dnes již minulostí. Formule 1
se změnila.